Poselství patronů brněnské katedrály, svatých Petra a Pavla
Když někde na setkání v zahraničí prozradím, odkud jsem, často slyším: „Brno? Tam jsem byl, to jsou dvě věže katedrály vypínající se nad městem...“
Když jsem o těchto reakcích přemýšlel, napadlo mě, že dvě štíhlé věže mohou symbolizovat i patrony brněnské katedrály a celé diecéze - svaté apoštoly Petra a Pavla.
Číst v jejich životech znamená sestupovat ke kořenům naší víry i ke kořenům diecéze. Právě jejich silné (byť rozdílné) charaktery a odlišnost poslání, které jim bylo svěřeno, natrvalo poznamenaly základní strukturu křesťanství.
Boží Duch se v dějinách církve projevuje dvojí cestou Petra a Pavla:
věrnost tradici a průbojnost nového,
autorita a svoboda,
jednota a rozdílnost...
Životní příběhy obou apoštolů dávají nahlédnout do tajemství církve a mohou být pro toho, kdo je promýšlí, názornou ilustrací evangelia.
Pro mne osobně je postava apoštola Petra spojena s jeho rozhodnutím přijmout křtem do církve římského setníka Kornelia, protože tím církev překročila hranice židovského národa. Toto Petrovo rozhodnutí však nevycházelo z jeho prozíravosti a odvahy, nýbrž z vidění, kterým ho vedl sám Bůh. Toto zvláštní charisma Petrovy služby je úžasným darem církvi pro celé její dějiny i pramenem jistoty.
Na životním příběhu apoštola národů svatého Pavla, mne zase fascinuje jeho setkání se vzkříšeným Kristem: Šavel se pokouší vyhubit sektu, která hlásá, že Ježíš byl opravdu Boží Pomazaný, a že ho Bůh vzkřísil z mrtvých. Několik roků po Kalvárii se však setká s živým Ježíšem, který se ho ptá: „Šavle, proč mě pronásleduješ?“ - Ale on přece nepronásledoval Krista, vždyť v jeho vzkříšení nevěřil....
A to je druhá jistota našeho života: Živý Kristus, který stojí za svou církví, a plní svůj příslib: „Já jsem s vámi po všechny dny…“
Kéž o tom nikdy nepochybujeme.
Mons. Jiří Mikulášek
generální vikář brněnské diecéze
